* Vítejte všichni fanatici a uctívači Stargate! A všichni blázni do Jacka a fandové páru Jack a Sam :DD a vítejte i vy ostatní :D *

V cizích myšlenkách- závěr

12. června 2007 v 17:45 | Nelien |  Povídky
Tak a je tu závěr. :)) Krátký, rychlý a divný. Zkrátka a jednoduše moc nadšená z něho nejsem. Nemám z něho dobrý pocit, vážně jsem nevěděla jak jinak to rozvinout a ukončit. Ale takhle jsem si to naplánovala už na začátku, tak jsem u toho zůstala.
Doufám, že se vám tahle povídka jednorázovka celkově líbila a snad se vám aspoň trochu bude líbit i tento stručný závěr :)

"Tak co?" Zeptal se Daniel, když se k nim Jack se Sam vrátili.
"Udělám to." Oznámila Sam statečně, ale Jack si stačil všimnout, jak se přitom zachvěla. Vůbec se mu to nelíbilo. Raději by si na ten přístroj šel sednou on sám než tam pustit ji. To ten Tuleň musel potřebovat zrovna ženu?!
"Tak jste se rozhodli?" Zašvitořil Tulin, když se k němu zase obrátili. Ale jakmile spatřil Jackův výraz, úsměv mu zkysl.
"Jo. Uděláme co chceš, ale varuju tě-" Zavyhrožoval mu prstem před nosem. Naklonil se k němu blíž, aby je nemohl slyšet nikdo další a výhružně zašeptal: "Jestli jí zkřivíš jen jediný vlásek, sám tě do toho stroje strčím a vygumuju ti mozek tak, že ti z něho zbude jen mastnej flek."
Tulin vyděšeně polkl. Jack vypadal děsivě i přesvědčivě.
"Jistě, pane plukovníku." Přikývl strnule, ale vzápětí se opět zazubil. Jack stočil oči v sloup a otráveně se od něho odvrátil. A Tulin seskočil ze židle a vrhl se ke svému přístroji. Vedle něho na stole stál jakýsi počítač a různé skenery, jež zachycovaly výzkum a činnost onoho stroje. Právě k těm se mužík vrhl.
"Tak prosím, madam, posaďte se." Vyzval s úsměvem Sam. Ta se však neusmívala ani trochu. Pomalu vykročila k sedátku přístroje.
"Neboj se, Sam. Jsme s tebou." Stačil jí ještě říct Daniel a ona mu věnovala krátký úsměv. Usedla na sedátko a opřela se o kovový krk s opěrátkem.
Jack věděl, že má strach... I on ho měl... Sledoval ji s úzkostí, vždyť ani pořádně nevědí, co se stane. Prý je to bolestné... Nechtěl na to ani pomyslet.
Přistoupil k ní, aby viděla, že stojí hned vedle ní. Že je jí oporou, jako tomu bylo vždycky. Vždy stál při ní, naslouchal jí a snažil se pomoci. Tolik toho spolu již prožili...
"Dobrá. Teď to začne, tak se prosím uvolněte." Radil jí Tulin, přičemž zapínal nejrůznější možná tlačítka, až se všechna ramena stroje modře rozzářila. Sam sebou přitom nepatrně trhla, ale neřekla ani ň.
Potom se ramena pohnula. Přední dvě se k ní natočila a přitiskla jí dva kovové prsty ke spánkům a třetí k čelu. Sam zavřela oči a semknula rty. A náhle kolem chapadel začaly běhat malé, modré elektrické výboje, jako miniaturní blesky, jako zkrat v elektřině. A proudily jí přímo do mozku.
Jackovi se stáhlo srdce. Nevypadalo to ani trochu hezky. Podíval se na Tulina, ale ten jen soustředěně sledoval obrazovku jednoho z počítačů a neustále přemačkával různá tlačítka a hýbal pákami s barevnými konci.
A náhle Sam tiše zasténala. Všichni, i SG-9 k ní upřeli zrak. Rukama pevně svírala křeslo a lehce se třásla po celém těle. Avšak ten třes se začínal zvyšovat, až Sam hlasitě vykřikla a začala sebou škubat a svíjet se. V ten okamžik ji železné paže uchopily i za ruce.
"Co se to děje?" Strachoval se Jack. "Tak co je?" Obrátil se na Tulina.
"To je normální. To se srovná."
"Mě to tedy moc normální nepřijde." Poznamenal úzkostlivě Daniel.
"Říkal jsem přece, že to bude bolestné." Hájil se mužík. "Já za to vážně nemohu. Opravdu."
"Jak dlouho to bude ještě trvat?" Naléhal Jack.
"Už jen chvíli..." Zamumlal Tulin a upřel oči k monitoru.
"ÁÁÁ!" Samantha znovu vykřikla. A Jack už to nemohl vydržet.
"Tuline!"
"Už to bude!"
"To už jsi říkal!"
"Bez ní tu protilátku nedokončím!"
"Vypněte to!" To náhle vykřikla Sam. "Prosím... Vypněte to..."
"Tak to sakra vypni nebo ten zatracený krám rozstřílím!" Zaburácel Jack a pozvedl P-90tku.
"Už je to! Už je to, jen ještě vteřinku!"
"Néé! Vypněte to!" Sam se zmítala v bolestech.
"Tak to přeci zastavte! Říkal jste, že už to máte!" Přidal se Daniel.
"Ano, už na tom pracuji. Chvilku to trvá, než přístroj zneutralizuje."
"Chvilku to trvá?!" Soptil plukovník.
"Prosím... Jacku..." Sam již nebyla schopná se bránit. Síly jí unikaly jako pára nad hrncem, až se nakonec zhroutila a zůstala jen bezvládně sedět.
"A je to!" Zvolal konečně Tulin a chapadla se od Samanthy konečně odpoutala a stáhla se do původní pozice. Jack s Danielem i Teal´cem k Sam okamžitě přiskočili.
"Carterová!" Jack ji chytil za ramena a lehce s ní zacloumal. "Carterová!"
"Co je to s ní?" Křikl Daniel na Tulina.
"To nevím, nejspíš upadla do bezvědomí."
"A to nám říkáš jen tak?" Běsnil Jack. "Co když jí ten tvůj krám poškodil mozek!"
"To by bylo opravdu politováníhodné."
"Cože?!" Jack nevěřil vlastním uším. Celý vzteklý k němu přiskočil a chytil ho pod krkem, načež ho tvrdě přirazil ke zdi. "Ty jeden prevíte!"
"Plukovníku!" Kapitán Kolven se zděsil.
"Jacku!" Okřikl ho Daniel.
"Řekni mi jediný důvod, Danieli, proč bych tohohle červa neměl zastřelit!"
"Sam se probírá!" Opáčil Daniel a Jack Tulina ihned pustil. Honem přispěchal zpátky k Samantě a opravdu; přicházela k sobě.
"Sam..." Promluvil na ni Daniel. Pomalu otevřela oči, ale vzápětí je přivřela bolestí a chytila se za hlavu.
"To bude dobré, Carterová." Uklidňoval ji Jack, kterému se obrovsky ulevilo, že se probírá. "Zvládla jste to. Budete v pořádku..."
"Pane..." Zmateně na něho pohlédla. Vypadala velmi zemdleně a Jack měl sto chutí popadnout ji do náruče a utíkat s ní k bráně, aby ji mohl rychle dopravit na ošetřovnu.
"Jsem tady." Řekl a vzal ji za ruku. Jemně mu ji stiskla.
"Bude v pořádku?" Zeptal se Daniel Tulina.
"Měla by být." Přisvědčil mužík stále ještě vyjeveně, přičemž si mnul krk, pod kterým ho ještě před minutou Jack neúprosně svíral.
"A co ta protilátka?"
"Počítač právě provádí simulace a ověřování dat. Již se na ní pracuje. Za pár minut by měla být hotová."
"Aspoň že tak." Zabručel Jack. "Kolvene! Vy a vaši muži tady počkáte, dokud se ta zatracená brečka nedodělá a já s mým týmem dovedeme majora Carterovou zpátky na základnu."
"To bych nedoporučoval, pane." Namítl Kolven váhavě.
"Co? Proč?" Jack už byl tak v příšerné náladě a ještě chybělo, aby mu nějaký kapitán odmlouval.
"Kolven má pravdu, Jacku." Zasáhl Daniel. "Jestli se teď vrátíš na základnu, tvoje situace se opět zhorší. Zase uslyšíš myšlenky všech okolo. Musíš tady počkat. My s Teal´cem Sam dopravíme na ošetřovnu sami. Nemusíš mít strach."
Jack si unaveně prohrábl vlasy. Tohle byl opravdu náročný den. Ale Daniel měl nejspíš pravdu. Musel tu zůstat.
"Nedělejte... si starosti, pane." Ozvala se slabým hlasem Sam. Jack se k ní hned sklonil. "Nic mi není..."
"Já vím. Zvládla jste to na jedničku." Usmál se na ni a ona mu oplatila lehký poloúsměv.
"Jen tady zůstaňte... pane... A až se uvidíme, nechci slyšet, že víte, na co právě myslím..." Zalaškovala a Daniel s Teal´cem jí pomohly na nohy. Sotva se na nich však udržela.
Jack jim s ní pomohl až ke dveřím, kde se s nimi rozloučil. A ještě, než ji Danny s Teal´cem vyvedli ven, jí stihl zašeptat:
"Díky, Sam... Děkuju."
A ona mu věnovala jen něžný pohled a slabý úsměv. Potom se dveře zavřely a zbytek SG-1 zmizel v poušti planety P3X-881.
"Ehm, poslyšte, a co bude se mnou?" Ozval se nesměle Tulin. SG-9 si vyměnila významný pohled s Jackem.
"Noo..." Protáhl plukovník již klidný a uvolněný a nasadil si kšiltovku. "Myslím, že bychom věděli o jedné hezké planetce, kam vás poslat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishulinda mishulinda | 12. června 2007 v 19:45 | Reagovat

to je taky božííí!!!!takovýho chlapa potkat, tak asi roztaju radostí!!jak se o ní strachuje ten čumák jeden:-Dje to vážně super!!bohužel jsem tenhle díl neviděla, ale takhle jsi mi to určitě 100%líp vynahradila:-D!! skvělý!!, M

2 happy happy | Web | 12. června 2007 v 20:18 | Reagovat

:oD Hezké, a ani to nebylo uspěchané... Náhodou se mi strašně líbilo, jak měl Jack o ni strach. Heh... :o)

3 Neli Neli | 12. června 2007 v 22:01 | Reagovat

:DD cože miško? no vidíš, já ti říkám furt, že je jackie dokonalej :D a není to žádný díl ty střívko moje, to jsem si vymyslela ;)

happy, jééé děkuju :) To jsem fakt ráda, že se ti to líbilo. Chtěla jsem aby bylo vidět, že se o ni bojí, ale taknějak nenápadně... :))

4 ZeleninkaBára ZeleninkaBára | 13. června 2007 v 10:48 | Reagovat

To je konac žádná líbačka??????

5 Colleen Colleen | Web | 13. června 2007 v 13:00 | Reagovat

Tak jo, mám to přečtěný :) Popravdě jsem to přečetla už včera, nevydržela jsem :D Ale už jsem nebyla připojená, takže jsem nemohla napsat koment. Vůbec si nemyslím, že by to bylo nějaký divnýnebo rychlý. Takhle je to super ;)

6 mummy mummy | Web | 13. června 2007 v 16:33 | Reagovat

to je koniec??? a nic medzi nimi nebolo? takto nejako by sa to urcite skoncilo normalne v seriali, ale vo fanfiction som cakala, ze medzi nimi nieco bude... ach jaj.... ale napisane je to super ;)

7 Lekorka Lekorka | 13. června 2007 v 17:34 | Reagovat

Náhodou se ti to povedlo:)Mně se to fakt líbilo a zejména ten závěr. Ale chudák Sam. To muselo fakt bolet, ale pro lásku je člověk fakt schopný všechno. Už se těším až vymyslíš nový dílek:))Tak šup,šup už vymýšlej:))))))))))))))Já se už těším:)))))))

8 Zotara Zotara | Web | 13. června 2007 v 21:58 | Reagovat

Moc pěkné. Strašně se mi to líbilo. Bylo o pěkně popsané : už se těším na další povídku :))

9 kika kika | 14. června 2007 v 6:34 | Reagovat

straaaaaaaaašně moc hezký.máš už vymyšlený téma pro další povídku?

10 Xandra Xandra | 14. června 2007 v 12:45 | Reagovat

Fakt hezký konec... Já chci taky takovýho Jacka!:-)

11 Neli Neli | 14. června 2007 v 17:36 | Reagovat

Coll, moc díky, jsem ráda, že se ti to takhle líbí :D

mummy, eh, njn, já jsem o líbačce nějak nepřemýšlela, prostě se mi to tam nehodilo, když tam všichni oxidovali a tak... a musela bych to nějak pořádně nahrád, protože dyt víš, jakej je jack paličák a zatvrzelec, ten než by se k tomu dohrabal :DD

Lekorinko, děkujík moc :))

Zotaro, kiko, nooo dostala jsem takový menší nápad, ale zatím se nic psát nechystám. Zatím :)) Ale určitě brzy zas něco napíšu ;)

Xandro, jj, nejsi sama! Já mít takovýho jacka, tak ho chytnu a už nepustim :D

12 Will Will | E-mail | Web | 12. července 2007 v 13:20 | Reagovat

Máš  skvělý povídky,nechtěla bys je dát taky na můj blog? Mám blog kde lidi dávají povídky ze světa SG,je to vlastně taková knihovna a samozřejmě se za ně podepisují oni sami.Mohla bys ukázat svoje povídky dalším lidem a určitě by je to mile potěšilo.Ten blog se teprve rozjíždí takže budu rád za jakýkoliv komentář nebo povídku.Pro víc info se koukni na můj blog: sgpovidky.blog.cz na rubriku pro autory nebo mi písni na willpovidky@seznam.cz. Můžeš si taky příležitostně pročíst i moje povídky a trochu mi je zhodnotit,přijmu jakoukoliv kritiku od profesionála:-).Díky moc

13 Kerstina Kerstina | 28. prosince 2008 v 9:26 | Reagovat

fakt užasný!!!!vím,že nemáš čas,ale strašně se těším na další.budou už brzo?

14 sam sam | 6. června 2009 v 19:11 | Reagovat

vážně skvělý celý ten blog je skvělý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama